Jednoho slunečného rána, kdy se dinosauři Tonda, Týna a Pišta probudili s nadšením v očích, rozhodli se, že je čas vyrazit na dlouho plánovanou dovolenou k moři. Nebyla to ale jen tak ledajaká cesta – měli namířeno až do dalekého Řecka!
„Takže, kamarádi, co všechno potřebujeme?“ zeptal se Tonda, zatímco si balil svůj malý batoh. „Plavky mám, sluneční brýle mám… a co dál?“
Týna zvedla hlavu od svého elegantního kufříku. „Nezapomeň na opalovací krém, Tondo! I dinosauři se musí chránit před sluníčkem,“ poradila. „A taky si vezměte něco na čtení! Let do Řecka je dlouhý, budeme si muset nějak zkrátit čas.“
Pišta mezitím netrpělivě mával křídly. „Já už jsem připravený! Vzletím hned, jakmile budete v letadle. Chci letět nad mořem a vidět všechny z výšky sám!“
Když měli sbaleno, zamířili na dinosauří letiště. Tam na ně čekal obří letadlosaurus – to bylo speciální letadlo přizpůsobené pro dinosaury. Tonda se spokojeně usadil na své místo a díval se z okénka.
„Podívejte na ty mraky!“ zvolal nadšeně, když letadlosaurus vzlétl. „Jsou jako obří vaty!“
Týna se opřela a začala si číst knížku o mořských živočiších. „Víš, Tondo, až přiletíme do Řecka, uvidíme některé z nejkrásnějších zvířat na světě. Velryby, žraloky, mečouny a spoustu barevných ryb.“
„Já se nemůžu dočkat!“ vykřikl Pišta, který mezitím přeletěl nad sedadly a kroužil v kabině letadla.
Po několika hodinách letu se před nimi začalo objevovat azurové moře a dlouhé písečné pláže Řecka. Jakmile dinosauři přistáli, rychle si vzali své batohy a kufříky a vyrazili přímo na pláž.
„Hurá! Moře! Konečně jsme tady!“ vykřikl Tonda, když poprvé zahlédl třpytící se hladinu.
„Vypadá to přesně tak krásně, jak jsem si představovala,“ dodala Týna a zavřela oči, aby si vychutnala vůni slaného vzduchu a jemný šum vln.
„Tahle pláž je úžasná!“ řekl Tonda a šťastně zahučel. „Týno, proč je tady písek tak jemný?“
Týna se usmála, jako vždy připravená odpovědět. „Víš, Tondo, tenhle písek vzniká, když se kamínky a mušličky postupně drtí vlnami moře a větrem. Trvá to stovky a tisíce let, než se z velkých kamenů stane takhle jemný písek, po kterém teď chodíme.“
„Takže já teď chodím po něčem, co trvalo tisíce let vyrobit?“ podivil se Tonda. „To je neuvěřitelné!“
„A teď, kdo jde plavat?“ vykřikl Pišta, když se nadšeně vznesl do vzduchu. „Já se jdu proletět nad vodou!“
Pišta zamířil přímo nad moře a kroužil nad hladinou. Z vody najednou vyskočila velká velryba a hlasitě vydechla vodu do vzduchu. Pišta se otočil a rychle volal na své kamarády: „Tondo! Týno! Pojďte sem, uvidíte něco úžasného!“
Tonda a Týna přiběhli k okraji vody, kde se houpaly vlny. Před nimi plavala velká velryba, která se mírumilovně pohupovala na hladině.
„To je velryba!“ vykřikl Tonda s obdivem. „Ona je obrovská! Mám se bát?“
Týna ho uklidnila. „Neboj, Tondo, to je mírumilovný obr. Velryba se živí jen maličkými rybkami a planktonem. Plankton jsou takové malinkaté tvorečky, co plavou v moři. Velryba je největší zvíře na světě, ale pro nás je úplně neškodná.“
„Fíha, tak to bych si s ní mohl i zaplavat!“ usmál se Tonda a nadšeně skočil do vody.
Zatímco Tonda plaval, najednou kolem nich proplul dlouhý a štíhlý mečoun. Pišta ho viděl první a radostně křičel: „Podívejte, tamhle plave mečoun!“
Tonda zůstal stát na místě a zamával rukama. „Proč má tenhle mečoun meč místo nosu?“
„On ten meč nepoužívá na boj,“ vysvětlovala Týna. „Meč mu pomáhá plavat rychle jako blesk a lovit rybky. Mečouni jsou jedni z nejrychlejších plavců v moři.“
„To je jako kdyby měl super schopnost!“ zavýskal Tonda a udělal další dlouhý skok do vody.
Najednou kolem nich proplul žralok. Tonda na chvíli ztuhl. „A co tenhle? To je žralok! Není nebezpečný?“
Týna se na chvíli zamyslela a pak řekla: „Někteří žraloci mohou být nebezpeční, ale většina z nich si lidí ani nevšímá. Žraloci jsou tady na Zemi už strašně dlouho, dokonce žili i před námi dinosaury. A pokud jim neublížíme, nemají důvod ublížit nám.“
„Wow, to jsem nevěděl!“ zamumlal Tonda. „Takže žraloci jsou ještě starší než dinosauři? To jsem teda nečekal.“
Pišta se mezitím proháněl nad mořem a obdivoval krásné ryby. „Tady je spousta barevných rybek!“ volal z výšky.
„Tyhle rybky se často drží u korálových útesů,“ vysvětlovala Týna. „Korály jsou vlastně živí tvorové, co tvoří takové podmořské zahrady, kde spousta ryb nachází svůj domov.“
Dinosauři plavali, smáli se a užívali si den na pláži. Hráli si v písku, sbírali mušličky a pozorovali všechny ty úžasné tvory, které moře nabízí. Když se sluníčko začalo sklánět k obzoru a nebe se zbarvilo do růžova a oranžova, dinosauři si sedli na deku a dívali se na klidné vlny, jak se třpytí ve světle západu slunce.
„Tahle dovolená byla úžasná,“ řekl Tonda tiše. „Viděli jsme tolik krásných zvířat a naučili jsme se o moři spoustu nových věcí.“
Týna se usmála. „A hlavně jsme zjistili, že se nemusíme bát těch největších a nejrychlejších zvířat, pokud jim necháme jejich prostor a budeme se k nim chovat s respektem.“
„Přesně tak!“ dodal Pišta, který se přistál vedle nich a šťastně se protáhl. „To byla ta nejlepší dovolená na světě!“
A tak dinosauři seděli na pláži, pozorovali, jak měsíc pomalu stoupá na oblohu, a užívali si klidný večer po dni plném dobrodružství.